Nejstarší Slované přišli na naše území již někdy počátkem druhé poloviny 6. století. Svůj první stát si založili v roce 623 a známe ho jako Sámovou říši (623-658). Sebou přinesli své zvyky, včetně těch, které by se daly nazvat policejními. Jejich jádrem byla rodina, rod a kmen, v čele s otcem rodiny, náčelníkem rodu a nakonec i kmene, přičemž jednotlivé prvky tohoto systému byly značně autonomní a dá se říci, až nezávislé. Za situaci v rodině ve všech směrech odpovídal otec, případně hlava rodiny. On řešil vnitřní spory včetně eventuálních nejtěžších trestných činů a navenek rodinu zastupoval v případech, kdy byl z takovéhoto činu obviněný některý z členů jeho rodiny. Zcela sám a samostatně teda mohl nad členy své rodiny vynést i nejtěžší trest, kterým patrně nebyl trest smrti, ale vyhnanství.
Rodoví a kmenoví náčelníci, snad také se staroslovanským knězem – žrecem, řešili spory na vyšších úrovních, tedy ty, kterých důsledky přesáhly rámec jedné rodiny a dotýkaly celého rodu nebo kmene – rozpory, třenice a hádky mezi rodinami a rody, rozsáhlejší poškozování cizího majetku, krádeže a přirozeně také vraždy. Dnes už historici opustili romantické představy o mírumilovných Slovanech a dívají se na vztahy mezi nimi realistickýma očima, takže v minulosti bylo jistě co řešit.
Písemné prameny nepřinášejí dostatek informací o vnitřní struktuře Sámovy říše, včetně institucí, které zajištovaly jeho vnitřní ochranu. Podle všeho byla konglomerátem několika větších nebo menších v podstatě nezávislých kmenů, v čele kterých stáli náčelníci, kteří spolu s rodovými náčelníky drželi v rukou vyčleněné vyšetřovací pravomoci a dělili se o ně s rodovým shromážděním, jak na to upozornil byzantský historik Prokopios z Kaisareie (500-559): "Tyto národy, Slované a Anté, nejsou ovládány jediným mužem, ale odedávna žijí v demokracii, a proto společně projednávají záležitosti prospěšné a nepříjemné..." Je více než pravděpodobné, že náčelníci v období raného středověku ve své osobě spojovali jednotu vedení rodu a obsluhy kultu, což by jejich vyšetřovací pravomoci v oblasti ochrany kultu přece jen vyzdvihovalo. Jak naznačují písemné informace, pravomoci rodových a zejména kmenových náčelníků později rostly. Protože kmeny již zabírali poměrně rozsáhlejší území než v čase svého příchodu do Čech a na Moravu, musel prvotní systém zajištění vnitřní bezpečnosti kmene dosáhnout určitých změn a tím bylo zavedení vzájemné a kolektivní odpovědnosti menších celků.
V rámci tohoto systému bylo spřeženo deset rodin, domů nebo celá menší vesnice, která byla v tom čas typická pro celou neřímskou Evropu. Platilo právo pohostinné, kdy hostitel ručil za bezpečnost svého hosta. Když došlo k nějakému trestnému činu, nebyla to policie, kdo ho řešil, ale odpovědnost, a tím pádem také vyšetřování a řešení tohoto problému, padala na příslušný okrsek nebo společenství deseti rodin, na území kterého ke zločinu došlo. Buď muselo pachatele zjistit, vydat, nebo ho rovnou potrestat. V opačném případě za tento čin neslo odpovědnost samo jako celek a přímého pachatele již nikdo nehledal
Je zjevné, že po vzniku Sámovy říše značná část uvedených pravomocí přešla na Sáma, jako vládce samotného, protože byl jednak panovníkem a patrně také nejvyšším velitelem a sudím, ale zejména stál na špičce systému vzájemného ručení, tudíž z hlediska cizince odpovídal za vše, co se území jeho říše stalo. Ukazuje to Fredegarova kronika, která přináší nejvíce informací o Sámově říši ne jako také, ale právě v souvislosti s vyšetřováním známého případu přepadení franckých kupců neznámými Slovany na území Sámovy říše: "Toho roku (631 - pozn. J.S.) zabili v Sámově království Slované, zvaní Vinidé, kupce Franků s četným doprovodem a jejich majetek uloupili... I poslal Dagobert (francký král - pozn. J.S.) vyslance Sicharia k Sámovi, žádaje, aby se postaral o spravedlivou náhradu za kupce, které jeho /lidé/pobili, nebo jejich majetku se neprávem zmocnili. Poněvadž Sámo nechtěl Sicharia spatřit a odmítal ho přijmout, Sicharius se oblékl v takový šat, aby se podobal Slovanům. I předstoupil s doprovodem před Sáma a oznámil mu vše, co měl uloženo..."
Sicharius sice nedosáhl svého cíle, ale celá příhoda ukázala systém, ve kterém
panovník v kruhu svých nejbližších dvořanů, kteří nahradili původní rodové a kmenové shromáždění, vyšetřoval a soudil. Poškozený se tedy mohl na takovéto shromáždění dostavit a požadovat vyšetření případného sporu nebo odškodnění za škodu, která mu tím vznikla. Sicharius postupoval zcela v souladu s těmito zvyky, ale stejně nic nedosáhl, protože se se Sámerm zcela nediplomaticky pohádal.
Jistě si své místo v obdobném případě nějakého vyšetřování, zachovali na nižší úrovni kromě náčelníka rodu a kmene, představitelé uvedeného společenství, rodové nebo kmenové shromáždění a přirozeně též otcové rodin.
Skutečné policie tedy v Sámově říši, podobně jako v celém tehdejším neřímském světě, nebylo.