Policie Československé republiky
Policie Československé republiky v organizačních rysech v první fázi svého vývoje navázala sice na předpřevratovou policejní organizaci, ale velice rychle je jednak plně rozvinula a jednak postavila na úplně jiné, a to demokratické základy. Právě tento rys ji jasně odlišoval od předcházející policejní organizaci. Ale nebol to její jediný rys. Některé předcházející kořeny se ji nepovedlo protrhat. A tak vedle sebe i nadále existovaly tři, na sobě nezávislé organizační prvky – policie, četnictvo a obecná policie. Druhým problémem byla odlišná východiska její činnosti. Policie na území Slovenska vycházela totiž z vlastních kořenů a měla tendenci vyvíjet se poněkud jiným směrem, jako česká, i když jejich základna byla totožná. Úplně jiné to bylo na Podkarpatí, kde bylo nutné tuto organizaci od základů nově vbudovat. Největším problémem pro celu republiku se nakonec stalo nezvládnuté národní hnutí, zejména v sudeto-německém pohraničí, kde bylo nutné postupovat stále rázněji, aby nedošlo k rozbití ČSR z vnitřka. Hnacím motorem mnoha těchto pohybů se stal dopad světové hospodářské krize na naši ekonomiku a společnosti po roku 1929. Tato událost rozdělila dějiny Policie I. ČSR do dvou etap. První – skutečně pokojnou i přes problémy let 1918-1920 a v jistém slova smyslu i budovatelskou. Druhá byla poznamenaná rostoucím napětím v pohraničí, vnějšními zásahy do vývoje v ČR, která skončila rozbitím republiky a okupací Čech a Moravy hitlerovským Německem. Tím naše policie vstoupila do třetí etapy svého vývoje, kdy byla degradována na pomocný policejní orgán. Vše si ale vynahradila v protifašistickém odboji na konci války, do kterého se plně zapojila a sehrála svou nezastupitelnou funkci.